Šest ráno a zvoní budík, skutečně je neděle? Ptám se sám sebe a rovnou si odpovídám, že konečně je. Konečně nastal den, na který se už delší dobu těšíme. Bedřichovská pěti hodinovka se přiblížila a do startu zbývají necelé 4 hodiny.

 

Závod Bedřichovská pěti hodinovka je orientační závod dvojic v CHKO Jizerské hory, které letos zasypala, v posledních letech, neobvyklá nadílka sněhu. Závodníky na trase čeká bez mála 40 stanovišť, na které můžou, ale nemusí, dorazit. Každé stanoviště má určený počet bodů a vítězem se stává dvojice s nejvyšším počtem bodů, kteří zvládnou přijet v časovém limitu 5 hodin. V případě pozdního příjezdu získává tým trestné body.

9:44 a do závodu vyráží i závodníci TTT ve složení já (Honza Pivrnec) a Pavel Mužíček (TTT lyže). Jen o pár minut později vyráží druhá dvojice z našeho týmu ve složení Martin a Marek Švihlíkovi (Švihlíci & TTT). Po 100m na trati dostáváme informace, které stanoviště je jak bodované. Potvrdíme si předem naplánovanou trasu a vyrážíme vstříc prvnímu stanovišti (resp. lampiónu). V posledních 24 hodinách napadlo v Jizerkách 50 cm sněhu, a tak lyže moc nekloužou, hůlky se boří místy i víc než 50 cm hluboko a již z počátku si začínáme uvědomovat, že dnešní porce km nebude procházkou růžovým sadem, a aby toho nebylo málo, začíná chumelit.

První hodina je plná srandy, vtípků a dobré nálady. Pavel cvaká stanoviště a já se snažím během té krátké chvilky vydýchat – už zbývají jen 4 hodiny a náš vytyčený cíl (Bukovec za Jizerkou) je pořád hodně vzdálený. Po průjezdu přes Oliveckou horu následuje Hřebínek a už si to mašírujem směrem na čihadla. Síly ubývají a s tím i množství vtipů, místy jsou spíš slyšet jen přerývavé nádechy, jak se snažíme udýchat prudkost kopce.

Konečně Bukovec, náš dnešní cíl – nejvzdálenější kontrola č.27 hodnocená 90ti body – můžeme se „pomalu“ vydat na cestu zpět.

Kilometry a čas ubývají skoro tak rychle jako síly (ty ale více) a tak si návrat vybírá svou daň – 3,5 hodiny za námi a 40km v nohách – a před námi 4km výjezd z Kůrovce na Knajpu, psychické síly jsou v tom nečasu také hluboce pod bodem mrazu a tak se jen těžce odhodlává do dalšího a dalšího kroku. Pavel mi opakuje: “Každý kopec jednou končí, každý kopec jednou končí,…”. Normálně tu jezdíme tvz. jedna-jedna, nyní v chumelenici a protivětru lapáme po dechu a snažíme se mobilizovat poslední zbytky sil. Pavel se ode mě navíc každým krokem vzdaluje dál a dál a já krom únavy řeším i vše kolem… zmrzlé ruce, bolavé končetiny, bolest trapézů, prostě všechno špatně – znáte to ….

 

Konečně je konec “kopce”, Knajpa a Pavel mě vítá s Kofolou a štrůdlem – nebylo mi moc do smíchu.

A ještě detail na ten božský poklad 🙂

Teď už to půjde! Poslední hodina je víc souboj s počasím, než s vlastními silami. Při sjezdu z Rozmezí na Kristiánov na nás namrzá čerstvě napadaný sníh a celé tělo trpí velkou zimou. Předposlední kontrola a nám zbývá 15 minut do konce pětihodinového intervalu. Cestou k Buku se dohadujeme, že zkusíme ještě jedno stanoviště, které bylo schované kdesi na závodní Pětce… jen kde asi může být? Čas neúprosně běží, ale my už jsme blízko, to zvládneme! Najíždíme pro jistotu na silnici, která nám nabízí nejlepší svezení za celý den :D. Čas 14:41 (4:57h na trati) a my konečně nacházíme poslední stanoviště. Do cíle je to naštěstí jenom z kopce, takže hurá na stadión…

 

Nejkratší cesta je po louce s čerstvě napadaným (až po kolena!) sněhem a my po vzoru freestylistů jedem rovnou dolů.

 

Čas 4:59:40, přes 56 km v nohách a my protínáme s rukama nad hlavou cíl, zmrzlí jak ratlíci, ale šťastní. A radujeme se z dobře odvedené práce a hlavně perfektního timingu.

 

Únava z těla odezní, ale zážitky, ty v nás přetrvávají!

V cíli na nás čekal přesně jeden čaj a 2 perníky :)))

Nakonec obě posádky obsadili shodně 11. místo ve své kategorii (MM, MM+).

Podrobné výsledky zde.

 

Další podobou akcí je jarní Road adventure v okolí Brandýsa nad Labem na silničních kolech.

 

Honza Pivrnec & TTT parta