TTT v Krkonoších

Vzhledem k tomu, že bylo před sezonou nutný poladit nějaký kilometry a taky už jsme se kvůli kovidovejm, rodinejm, pracovním a jinejch důvodům dlouho pořádně nesešli, čimdáltím častěji se ozývaly hlasy na uspořádání nějakýho kratšího soustředka. Chtělo to někam, kde jsou kopce, hezká příroda, levný ubytko a dobrý pivo. Vzhledem k tomu, že Kuba je skoro místňák v Krkonoších a jeho soused provozuje penzion, volba byla jasná.

Termín připadl na poslední dubnovej tejden, kdy se dohodlo, že vemem nějaký volno v práci a od rodin a ve středu se sejdeme v Dolním Dvoře na chatě u Jirky. Chata nakonec fungovala jako takovej open house, kam se přijíždělo a odjíždělo dle libovůle a časových možností účastníků, z čehož měl největší radost právě Kuba, kterej celou akci organizoval a komunikoval s ubytováním.

No long story short, ve středu vyjíždí z Prahy na kole Pája s Mírou a Vaškem. Michal dojíždí autem a jede kluků naproti, Kuba je v Krkonoších už asi tejden a Petr s Novotňákem dojíždí autem na večerní pivko. Logistika to byla náročná, ale nějakou neuvěřitelnou shodou náhod se všichni potkáváme na místě určení, kde nás čeká ubytko, večeře a hlavně otevřenej bar, kde si můžeme cokoliv brát a čepovat a stačí si dělat čárky na lístek – značka ideál.

 

Na čtvrtek je naplánováno necelých 100km po krásách Krkonoš. Hřebeny ještě dráždit nebudeme a budeme se jen tak na pohodindu vozit v Krkonošskym podhůří. I tak to hodí nějakých 1500 výškových. Pohodová etapa se nakonec proměnila v závod na každej kopec, kdy se nejdřív začalo stupňovat tempo, osekal se balík a poslední dva nebo tři si to rozdali o vrchařskou prémii. Den před Královskou etapou opravdu geniální. Ale i tak byl čas na kafíčka a obídky, měli sme obrovský štěstí na počasí a trasa vedla nádhernou přírodou s minimem aut. Prostě tak jak to má být. Večer klasickej debriefing a trash talk zejména na Novotňáka, kterýmu to dneska úplně nejelo.

 

Na pátek byla vyhlášena královská etapa, která čítala 140km a 2400 výškových metrů. Bohužel hřebeny byly pořád pod metrovou vrstvou sněhu, takže sme si museli odpustit lahůdky typu Vrbatovky nebo Rozcestí, ale i tak bylo nutno k trase přistupovat s respektem. Proto jsme se hned po výjezdu gentlemansky dohodli, že včerejší závody na každej kopec nemůžeme opakovat a pojedeme hezky na klid. Je začátek sezony, nejsme rozježděný, tak to přece nebudeme hrotit.

Tahle dohoda nám vydržela přesně do prvního kopce.

Ve stoupání na Špindlerovku za to vzal Novotňák, nabuzenej z večerních drzejch poznámek ostatních holobrádků. Profrčel kolem hlavního balíku a dle výrazu jeho tváře bylo zřejmý, že kdo se k němu přidá, toho to bude bolet. Nakonec to nedalo Petrovi a Kubovi, kteří se rozjeli na stíhací jízdu. Novotňák byl dostižen 500 metrů od vrcholu a závěrečnej sprint na vrchol už je historie. Vyfrézovaná cesta byla lemována závějema sněhu, svítilo sluníčko, modrá obloha… prostě největší cyklistický porno! Tady se ještě sluší podotknout, že Pája si celou dobu jezdil svoji kategorii, takže se vlastně vždycky závodilo jenom o druhý místo.

Po dlouhým sjezdu do Špindlu a teleportu do Vrchlabí, kdy sme ve vláčku měli průměrku 50km/h, jsme dorazili pod druhý stoupání na Benecko. Novotňák znovu při chuti vyrazil s Pájou napřed a zbytek se jen tak držel. Na poslední dva kilometry to ale zase nedalo Petrovi s Vencou a vyrazili na stíhací jízdu. Novotňák byl dostižen a okolní zasněžené vrcholky byly svědkem další z legendárních TTT bitev.

Na Benecku sme dali oběd a po rychlym sjezdu do Vítkovic začalo další stopání do Jestřábí. Tady už to patřilo Mírovi, kterej jedinej nebláznil po cestě a jel si to svym konstantím terminátor – neznam únavu a bolest stylem.

Ostatní už Královská etapa přinutila k respektu. Z Jestřábí nás čekal nádhernej nekonečnej sjezd do Jílemnice, kde se k nám přidal Jarda, kterej dneska vyjížděl z Prahy. Ve Vrchlabí se stavíme ve krasný kavárničce, kde El Tractor Venca vyklízí na uvítanou zahrádku. Povzbuzeni kávou a dortíkem dojíždíme do Lánova, tedy 2km od ubytka, kde na nás ale čekala zákeřná odbočka na Strážný. Jasně… proč si ze zbývajících 2km neudělat 20km a nepřidat 500 výškových metrů? Tady do toho šlape Kuba. Je tu skoro doma a Strážný je jeho nejoblíbenější kopec, takže to nechce nechat nikomu jinýmu. Všichni už jsou prošitý, ale skoro čerstvej Jarda to nechce dát zadarmo. Ale je to poslední kopec, takže se můžeme všichni ždímnout, takže závěrečná epická bitva je na světě. Teď už jenom sjezd na ubytko, třikrát si přidat k večeři a u pivka rozebrat všechny dnešní souboje. Přijíždí ještě Marťas a Préza, takže parta je kompletní.

V sobotu už máme všichni docela dost. Čerstvě příchozí Martin s Jardou vyrází na Špindlerovku, ale ostatní volí spíš recovery oběd/kafe jízdu. Je 30. Dubna, takže se připravujeme na oslavu čarodějnic, kam mají přístup i naše drahé ženy a děti. Večer proběhne u zapálenýho táboráku s kytarou a opejkáním buřtů.

No a ani se nenadějeme a je tady neděle. Lokomotivy Pája s Marťasem naloží vagónky Vencu, Míru a Jardu a jedou na kole peklo až do Prahy. Cestou dají 18 KOMů na Strava segmentech, dvakrát je staví policie ČR za porušení povolené rychlosti a v Praze už na ně čekají komisaři z WADA. Préza s Kubou volí rodinnej program, dojíždí v poklidu na hrad Pecka, kde se připojí k rodinám na sledování divadelního představení o místním vodníkovi a do Prahy už jedou autem.

Na závěr nezbývá než dodat, že jarní soustředko naplnilo i ta nejoptimističtější z očekvání a všechno vyšlo na 100%! Bylo hodně kopců, sluníčka, super lidí, jídla a pivka a my už se nemůžeme dočkat další TTT akce. Poděkování zde patří Jirkovi za super zázemí, důvěru při samoobslužném přístupu k baru a nekonečné trpělivosti při plánování počtu účastníků. A samozřejmě největší dík patří našim ženám a dětem, že nás nechaj si takhle blbnout a my se můžeme vrátit do vyhřátejch domovů.